Zpět nahoru

Základy správy virtuálního serveru

Tímto článkem, nebo přesněji sérií článků, bych rád nastínil základy, ale opravdu jen hrubé základy, správy vlastního serveru, a ještě k tomu přesněji, vlastního virtuálního serveru. Rád bych předem upozornil, že je článek pro absolutní začátečníky a zkušenější uživatele se mohou někdy chytat (doufám, že ne moc často) za hlavu. Rozhodně bych od zkušenějších uvítal komentáře a případné doplnění některých věcí. Pojďme tedy na opravdový základ a řekněme si co to je virtuální server.

Webhosting / Virtualní server

Většina z Vás jistě zná webhosting. Máte od poskytovatele přidělený prostor na FTP, přístup do databáze a maily a můžete si nahrát a nainstalovat vlastní webovou prezentaci. Sdílený webhosting má tu výhodu, že je levný a dostupný. Dále je hlavní výhodou, že prostředí je již přednastavené a vlastně nemusíte nic konfigurovat. Nevýhodou ale je, že sdílíte výkon s několika stovkami, ne-li tisíce uživatelů, čímž se hodně ovlivňuje výkon a dostupnost služby. Další nevýhodou je, že nastavené prostředí se nedá až tak moc individuálně, pro Vaše potřeby, měnit. Jakákoliv změna by totiž mohla, v negativním smyslu, ovlivnit ostatní uživatele. Takže na doinstalování nějakých knihoven, nebo třeba vypnutí safe_mode můžete zapomenout. Většinou Vás odkáže technická podpora na serverhostingové řešení.

Vlastní server to je drahá záležitost. Musíte si koupit Hardware a následně si platit umístění v Racku a dále připojení do sítě. A proto je tu řešení v podobě virtuálního serveru. Teď laicky opravdu zjednodušeně řečeno. Poskytovatel má jeden výkonný server, kterému se říká podkladový. Pomocí virtualizačních nástrojů rozdělí tento server, jeho výkon do několika virtuálních počítačů serverů. Ve výsledku je to podobné sdílenému hostingu, ale tady máte jasné hranice Vašeho serveru, jeho výkonu, přidělené paměti a diskového prostoru. Virtuální stroj se tak chová, jako fyzický vlastní server. Výkon tak nesdílíte s několika uživateli, i když to vlastně taky není úplně pravda, ale je určen jen pro Vás a Vaše aplikace.

Proč jsem napsal, že to není úplně pravda? Protože výkon podkladového serveru sdílíte s jinými uživateli. Ten je ovšem tak nakonfigurován, že když jeden virtuální stroj začne přetěžovat a vyčerpá přidělené prostředky, nemělo by to ovlivnit ostatní virtuální servery v jejich výkonu. Samozřejmě za jistých okolností se to ale stát musí. Je však pak na poskytovateli služby, aby hned sjednal nápravu.

Klady a zápory

Hlavní plusy vlastního virtuálního serveru tedy jsou

  • Vyšší výkon pro vlastní aplikace, který navíc nesdílíte s nikým jiným.
  • Možnost provozovat vícero domén na svém serveru a tedy mít multihosting
  • Možnost nakonfigurovat si server přesně podle svých přání (doinstalovat potřebné knihovny, aplikace atd)

Hlavní nevýhody, které odrazují od používání virtuálního serveru jsou

  • Nutnost si ho spravovat a konfigurovat sám
  • Řešení problémů se serverem je čistě na Vás, nečekejte bezplatnou technickou podporu ze strany dodavatele služby.

Přestože hlavně nevýhody mohou odrazovat od používání virtuálního serveru, mohu Vás ujistit, že pokud máte chuť a rádi se učíte novým věcem, vystačíte si i se základy správy serveru a konfigurace systému natolik, že Vás většina problémů nezaskočí. Navíc poskytovatele služby nabízejí i předinstalované systém s nějakým tím jednoduchým správcem virtuálního serveru pomocí webového rozhraní.

Když jsme u těchto webových rozhraní, osobně jsem vyzkoušel u dvou poskytovatelů dvě různá rozhraní.
Wedos: Nabízí předinstalovaný debian s ISPConfig 3
Web4U: Nabízí předinstalovaný Debian s Virtualminem

Ačkoliv ISPCofig 3 vypadá graficky pěkně, více mi vyhovoval Virtualmin, který je úzce spjat s Webminem. Přesto obě rozhraní pomůžou začátečníkovi pohodlně spravovat server a připravit vše potřebné, aby na serveru mohla hostovat další doména. (třeba). Nicméně i tak se nevyhnete základní znalosti terminálu (příkazová řádka by někdo třeba mohl nazvat).

Závěrem tohoto informačního článku, tedy takové té omáčky, bych rád uvedl, že se nemusíte bát virtuálního serveru. Příště si ukážeme, jak spravovat server pomocí příkazové řádky (terminálu)

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
Odesláním tohoto formuláře souhlasíte spodmínkami služby Mollom.